-
Vědomí, energie a záměr – tři kameny transformace
Přemýšlela jsem, co jsou základní kameny nějaké životní transformace nebo posunu. A tyhle mi přijdou zásadní. Rozšiřování uvědomění a vytahování položek z nevědomé mysli do vědomí. Energie – náš životní pohon a síla. A nakonec záměr. Zní to hrozně složitě nebo „ezo“, tak to zkusím lidsky 🙂 VĚDOMÍ Přesto, že ze zdravotnického hlediska jsme při vědomí všichni (alespoň ti, kteří to právě čtou), tak vědomá činnost zase tak samozřejmá není. Nejedná se jen o nějaký běžný bdělý stav, ale o vkládání vědomých rozhodnutí a činností do každodenního života a pozorování toho, odkud pramení to, co prožívám, jak myslím a co dělám. Jsme jako ledovec, kde viditelná část je ta menší…
-
Oběť, viník nebo tvůrce?
Jsou tři možné pozice, jak se dívat na události v našem životě z pohledu „Kdo za to může“. Velmi úzce to souvisí s našimi osobními hranicemi. Oběť je ten, kdo si myslí, že za všechny špatné události v jeho životě můžou „ti druzí“. Dává vinu okolí. Manžel/ka či partner/ka můžou za blbou náladu doma, mizerný sex i špatně vychované děti, „za to, že to takhle dopadlo“. Šéf může za to, že to v práci nefunguje, dává malé prachy a „já chudák“ musím snášet jeho aroganci. „Doktoři můžou za moje mizerné zdraví.“ „Šéf s partnerem se o mě vůbec nestarají.“ „Nikdo mi nerozumí.“ „Já se pro ostatní můžu roztrhat, dělám, co…
-
Jak nám stud ničí životy
Jako děti se rodíme v přirozenosti své nahoty a s pocitem, že si zasloužíme bezpodmínečnou lásku a přijetí a jsme schopni bezmezně milovat. A jak rosteme, tak se to všechno nějak podivně kazí. Začnou nás formovat názory a chování lidí v našem okolí a naše představa o nás samých dostane trhliny, často velmi zásadní. Poznámkami rodičů, partnerů, kolegů sami sebe přesvědčíme o tom, že nejsme dost dobří, mnoha jedovatým poznámkám dáme za pravdu a vezmeme si je za své. A tak se pomalu rodí pocit, že jsme nějak horší než ostatní a že v sobě máme něco, co bychom měli skrývat a za co bychom se měli stydět. Nejsou daleko doby, kdy se „chodilo…
-
Přijetí stínů nás postaví do vlastní síly
Stíny jsou ty části osobnosti, které většinou nechceme vidět, ukazovat nebo cítit. Temná strana. Ale jsou naše. Je to naše nedílná součást. Pokud proti nim přestaneme bojovat a popírat je, a začneme je naopak hledat, soucitně pozorovat a snažit se je pochopit, změní se naše vnitřní nastavení. Vyhánění Ďábla opravdu nezabírá. Naopak - jak říká Sigmund Freud - „Nevyjádřené emoce neumírají. Jsou pohřbeny za živa, aby se jednou zjevily v ohavnějších podobách.“ Přijetí vlastních stínů nám tak dá energii, kterou jinak věnujeme na jejich potlačování. Nelze dát všem stínům volný průchod, ale pokud jim věnujeme vědomí, zeslábnou a stanou se ovladatelnými. Začátek cesty je stát se jejich pozorovatelem. Co všechno…
-
Proč mít v tantrické masáži záměr? Protože určuje obsah i prožitek.
Tantrická masáž je do jisté míry intuitivní a velmi záleží na citlivosti a vnímavosti maséra/ky. Nemá, na rozdíl třeba od sportovní masáže, pevně daný sled hmatů. Proto se můžete dočkat velmi různorodých zážitků a různých podání. Výsledný prožitek je tak vždy kombinací záměru, energie a zkušenosti maséra/ky a schopnosti otevřít se prožitku a energii přijímajícího. Takže - na první pohled - je to dost nepřehledná džugle. Právě určení a formulace záměru vám však pomůže určit obsah i výsledný prožitek a pomůže v orientaci v hledání maséra/ky. Jaké jsou tedy možnosti?
Mohlo by se vám také líbit
Psychoterapie a bodywork: Proč jejich spojení dává smysl?
-
Jste odpojení? Ne od sítě. Ale sami od sebe…
Vlastně se ani nejde zeptat: Cítíte se odpojení? Protože pokud jste odpojení, tak se necítíte. Jak vzniká odpojení a proč se chtít zase propojit sám se sebou? Vzniká to pomalu a plíživě. Většinou napřed začneme odpojovat únavu. „Protože to musíme dodělat.“ „Protože v té práci musíme ještě zůstat.“ „Protože to musí být hotové.“ „Protože nás potřebují.“ „Bez nás to nepůjde.“ Tak překováme únavu a jedeme dál. Často nás drží vůle a odhodlání. Takže se ještě poplácáme po rameni, jak jsme dobří. Krátkodobě ano, dlouhodobě cesta k vyhoření. Další stupeň je, když začneme popírat i potřebu spánku. I v tom jde jet rok, dva… Podle toho, jak dobří jsme v tom…
Mohlo by se vám také líbit
Psychoterapie a bodywork: Proč jejich spojení dává smysl?
-
Cesta údolím našich stínů
Už delší čas mi se mi před očima vybavovala scéna z filmu mého dětství Nekonečný příběh, kdy malý Atreyu stojí před kouzelným zrcadlem, které mu má ukázat jeho samého. Nedalo mi to a stáhla jsem si celý film, abych spatřila geniální paralelu s tím, jak procházíme těmi nejtemnějšími údobími našich životů. Jak už to pohádky umějí… V sázce není nic menšího než záchrana světa fantazie. Tedy našich snů, vizí a tužeb. Malý hrdina se vydává na cestu, nevybaven zbraní ani radou. Odhodlaně vyráží do neznáma a doufá, že si poradí cestou. „Nikdy se nevzdávej, štěstí si tě samo vyhledá.“ To znamená jisté odevzdání se běhu života. A taky naději a víru,…
-
Miluju svoje tělo
Majitelky těl s velikostí modelek tvoří zhruba 4 % dospělé ženské populace. Média zdeformovala obraz toho, jak bychom snad všechny měly vypadat. Snad se tenhle zpitvořený mýtus už pomalu boří. Ale po všech (nejen) tantrických výcvicích a zkušenostech však dlužím jedno vyznání především sama sobě. O tom, jak miluju svoje tělo s jeho nedokonalostí a za co se mu musím omluvit: „Miluju svoje husté vlasy, které trápí moji kadeřnici, protože jich je moc. A mě to baví, aspoň mi vydrží, když začnou víc vypadávat. Miluju svoji kolmou vrásku mezi očima, která mi zjednává respekt, jen co se víc vyrýsuje. Miluju svůj orlí nos, který značí mou ostrost, touhu jít dopředu…
Mohlo by se vám také líbit
Psychoterapie a bodywork: Proč jejich spojení dává smysl?
-
Devátá vlna
Smutek občas přijde jako vlna. Většina životních vln mě teď omývá jako šťastný silný solitér. Pravda, trochu odřenej, zvrásněnej a pobitej, přiměřeně věku a životnímu stylu, kde se pořád něco dělo… Jako skála v bouřlivém přílivu. Sytím se svobodou, hltám doušky každého dne a prostě mě tu baví být se všemi okolnostmi. A pak přijde ta devátá vlna, která mě poleje pocitem, že stojím sama proto, že jsem nekompatibilní. Že jsem takový lichý Jin, kterej má tak divnej tvar, že prostě nikam nezapadne. Nebo příliš starý strom, než aby se ohnul. Strom, který se rozhodnul stát mimo les. Přesto touží vidět a být viděn. Milovat a být milován. Aniž by…
-
Krize jako dar
Já vím, zní to divně. Ve chvíli, kdy se v krizi nacházíme, tak za ni rozhodně nijak vděční nejsme, chceme, aby to bylo co nejdřív za námi. Bolí to. Panikaříme, ztrácíme nadhled. Často to bolí i fyzicky. Úzkost nám stahuje hrudník, puká nám srdce, je nám na zvracení, pláčeme…. Pojďme se na to podívat optikou řeckého dramatu. Krize je v původním významu jeho střední část. Po nějakých kolizích (to je to, co krizi předchází) je hlavní hrdina drcen okolnostmi. Přichází o vše, na čem mu záleží, často i o naději. Je rozbit jako ořech až na jádro. Ale žije. Pak přicházejí peripetie – tedy hledání řešení (v tom vás můžu provázet).…