Smutek občas přijde jako vlna. Většina životních vln mě teď omývá jako šťastný silný solitér. Pravda, trochu odřenej, zvrásněnej a pobitej, přiměřeně věku a životnímu stylu, kde se pořád něco dělo… Jako skála v bouřlivém přílivu. Sytím se svobodou, hltám doušky každého dne a prostě mě tu baví být se všemi okolnostmi.


A pak přijde ta devátá vlna, která mě poleje pocitem, že stojím sama proto, že jsem nekompatibilní. Že jsem takový lichý Jin, kterej má tak divnej tvar, že prostě nikam nezapadne. Nebo příliš starý strom, než aby se ohnul. Strom, který se rozhodnul stát mimo les. Přesto touží vidět a být viděn. Milovat a být milován. Aniž by se ohýbal a zbavoval se větví. Zdaleka netouží po nikom, kdo by mu foukal rány, stačí aby respektoval, jak křivolace roste a byl blízko… A najednou vidí to prázdný místo.
A v tu chvíli ten smutek sáhne někam hluboko. Někam, kde se už nelze skrýt za humor.


Rodíme se a umíráme sami. Samota je náš základní životní pocit. Je to vědomí sebe sama. Vlastně nezávisí na tom, jsme-li v tu chvíli sami, v páru, v rodině nebo ve sdíleným squatu. Pocit samoty přichází dost nemilosrdně a pravidelně, jako devátá vlna, jen občas utlumen stereotypem. A často ho umlčujeme, aby to tolik nebolelo. Někdy se zdá, jakoby části naší životní cesty ztrácely na hodnotě, když je nikdo nevidí. Ale možná právě proto, že je vidíme jen my, jsou ještě důležitější.


Někdy to sama zažívám. Někdy se dotýkám smutku lidí při masážích. Někdy se dostanu tak blízko, že se už dotýkám nejen těla, ale i duše a ta začne mluvit o své samotě. Zachytím devátou vlnu. Občas tečou slzy. Ten moment mi vždycky přijde nějak důležitej. Je to sundání poslední slupky z cibule. Najednou vidíme věci tak nějak čistě.. …

Vln osm potopí pouze,
vln osm přeskočí.
Vln osm vesele bije 
do prsou, do očí. 

Vln osm nemá zlé moci, 
vln osm laškuje jen.
Vln osm nemůže zmoci, 
devátá vezme tě v plen. 

Devátá vlna smete, 
S čím osm hrálo si, 
Devátá vlna nese, 
však živé nenosí. 

Devátá vlna zavře 
mdlá ústa na věky.
A upíráš své oči 
na moře bezděky. 

Viktor Dyk

Podobné články

Masáž jako reset nervového systému

31. 3. 2026|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Masáž jako reset nervového systému

Masáž není jen o uvolnění svalů. Během kvalitní, pomalé a vědomé terapeutické masáže se mění aktivita mozku, práce srdce, hormonální aktivita, dech i nastavení nervového systému. Tělo se postupně přepíná z režimu stresu a [...]

Bodywork jako mezioborová disciplina

6. 10. 2025|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bodywork jako mezioborová disciplina

BODYWORK ZAPLŇUJE MEZERU MEZI FYZIOTERAPIÍ A PSYCHOTERAPIÍ Fyzioterapie mluví řečí svalů a kloubů, psychoterapie řečí myšlenek a emocí. A mezi nimi — tam, kde se tělo potkává s duší — leží prostor bodyworku. [...]

Bod úzkosti

27. 8. 2023|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Bod úzkosti

Bod úzkosti. Tam, kde se úzkost stahuje jako pavučina. O úzkosti se většinou bavíme jako o psychickém stavu. Má celou škálu od strachu, fobií nebo pocitů stísněnosti. O její psychické formě bylo napsáno dost. Někdy [...]

Co jsou body-psycho-spirituální souvislosti?

22. 2. 2023|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Co jsou body-psycho-spirituální souvislosti?

Jsme komplexní bytosti. Taky se říká jak nahoře, tak i dole. Jak uvnitř, tak vně. Projevené se podepisuje na úrovni TĚLA, PSYCHIKY i DUŠE. Zkrátka pokud nás něco trápí, projevuje se to postupně na všech [...]