fbpx
  • To temné v nás

    Démoni a hlasy v hlavě

    (část 1.) Každý z nás má svá temná místa v duši. A kdo tvrdí že ne, jen je před nimi slepý. Teď, v době celospolečenské krize, frustrace a tlaku na různá citlivá místa v naší duši vše lépe krystalizuje a je to lépe vidět. Ozývají se naši DÉMONI a jejich TEMNÉ HLASY v naší hlavě… A teď se přestaňte rozhlížet kolem sebe, kritizovat a ukazovat. Začněte hledat v sobě. Přestaňte hledat démony ve všech okolo, ve společnosti, v politice, v těch, co za všechno můžou. Ti všichni jen zrcadlí to, co máme v sobě my sami. Co v sobě nemáme, nejsme ani schopni vidět. Tahle otočka je velmi bolestný, ale statečný krok. Jediný opravdový. To je začátek transformace. Je…

  • Cesty po krajině duše

    Zápisky ze tmy – Kdo jsem JÁ?

    Týden ve tmě mi dal krom odpočinku možnost odstupu od cvrkotu světa. Jste tam jen sami se sebou, nejsou tam žádné vnější podněty. Moje mysl se však jen tak nezastavila. Naopak, nezatížena komunikací ani nabídkou možností co dělat, tvořila tok myšlenek, který bylo skoro nemožné zastavit. Alespoň v prvních dnech. Bylo ale možné z toho toku občas vystoupit a podívat se, o čem vlastně přemýšlím. Viděla jsem svou minulost jako příběh. A jaké role v něm kdo hrál. Vystoupily osoby i s jejich významem pro můj život. Co mě kdo naučil, co mi kdo dal i vzal. Prožila jsem vděčnost, pochopení i odpuštění. A taky to, že já nejsem ten…

  • Cesty po krajině duše

    V chaosu

    V moři otazníků. V chaosu. A taky jako kapka v moři.Tak se cítím poslední dny. Situaci, která by byla tak plná paradoxů, snad nepamatuju: ?Na jedné straně cítím, že CELÁ SITUACE S PANDEMIÍ je především mediální bublina. Ta tvoří ten strach a demagogii. Ale vir existuje. A dost možná za jeho šířením nestojí jen netopýři. ?ZASTAVENÁ EKONOMIKA přivodí finanční potíže a krachy firmám, rodinám i jednotlivcům po celém světě v rozsahu, který jsme ještě nezažili. Z toho plynoucí další potíže, deprese, propady. Možná to i někdo dělá schválně anebo přinejmenším využívá situace. Ale není to pro nás nakonec dobře? Zastavit ty přehřáté stroje, naši zběsilou mysl a životní tempo. Dokázali…

  • Cesty po krajině duše,  Krize jako dar

    Kde nic nezbylo, můžeme začít tvořit

    Seděla jsem dnes v podvečer na zahradě, popíjela zbytek portského a upírala zrak na téměř pustou plochu. Přes zimu jsem vykácela nějaké křoví i stromky, listí spálil mráz, tráva byla pod sněhem a zahrada byla jak čistý bílý papír. Možnosti, které se otvírají ve chvíli, kdy tu skoro nic není, jsou nesrovnatelné s tím, než když zahrada začne zase ožívat a zarůstat vegetací. Moje zahradnické a budovatelské fantazie jsou na vrcholu právě v době, kdy nic není vidět. Tím se vracím ke svému základnímu tématu – KRIZE JAKO DAR. Když jsme o všechno připraveni nebo sami spálíme mosty, otevírá se před námi právě ten úžasný prázdný prostor, kam můžeme dát…

  • Tělo jako chrám

    Proč vzít tělo do terapie duše?

    Odseděla jsem si dlouhé hodiny na terapiích, zaměstnávala jsem mysl, analyzovala, třídila, pojmenovávala. Ale teprve když přišlo na dotek a zapojila jsem tělo, nastalo skutečné léčení. Byl to prožitek. Proč tedy brát tělo do terapie? ?Protože nás provází celým životem.?Mysl nám může spoustu věcí nalhávat, ale TĚLO NELŽE. Jeho stav, citlivost, tvar a zdraví, vypovídají pravdivě o tom, jak žijeme. Pamatuje si vše – od porodu, přes dětská traumata až po životní styl.?Ukládá se v něm všechno napětí, které zažíváme.?Jsou v něm uzavřené všechny nevyplakané slzy, nepropuštěné bolesti a obdržené rány.?Bolí, když mu ubližujeme. Dává nám signály, když blbě žijeme.?Proudí v něm naše životní energie. Nebo taky neproudí.?Tělo se dotýkalo…

  • Cesty po krajině duše

    Valentinský speciál

    Od té doby, co jsem napsala blog o svém odpuštění mužům, začali se muži v mé blízkosti vyskytovat častěji a blíže než před tím. (Jen další důkaz o tom, jak vnitřní nastavení mění vnější realitu.) Musím však konstatovat, že tvrzení, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, je naprosto nedostačující a zjednodušující. Moje podobenství by vypadalo spíš tak, že každý máme svou vlastní planetu. Bavím se tak představami, jak planety mužů, které občas potkávám, nebo i těch, kteří mi už prošli životem, asi vypadají… Docenila jsem konečně Saint-Exupéryho a cestuju jako „Malá princezna“. Rozdíly jsou obrovské. Už třeba jen státní zřízení: někde je velmi liberální, někde vládne diktatura,…

  • Celistvost,  Cesty po krajině duše

    Celistvost

    Celistvost. Hledání vlastního středu. Osobní intergita. Holistický přístup. Magická slova zahalená nejasností, o co vlastně jde. Co to tedy vlastně je a jak se „TO“ hledá? Celistvost je pomyslný cíl osobního rozvoje, dospělosti, zralosti, terapií i kurzů. Ale spíš než cíl je to každodenní činnost. Neustálé hledání cest, jak se ke své integritě dostat. Nepřerušené spojení se sebou, stálé obracení se dovnitř, přesvědčování se, zda sama sobě nelžu, opravdovost, autenticita. Stopování vlastní pravdy, spojování se se Zdrojem. Kde všude můžeme celistvost hledat? Osciluje na několika osách, kde se stále musíme přesvědčovat o své opravdovosti: TĚLO – EMOCE – MYSL Cítím a ctím své tělo? Jeho potřeby, touhy? Chovám se k…

  • Kolo roku

    Hromnice / Imbolc

    Hromnice se slaví 1.února. Uprostřed zimy, mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Pohanské kolo roku symbolizuje životní cyklus ženy. V zimě se drží u moci stará, moudrá a cynická stařena. Rituálem Hromnic volaly ženy mladou a nezkušenou Ostaru, aby přinesla jaro a vzbudila přírodu. Než však stařena zmizí ze scény a je definitivně vynesena jako „Morana“, můžeme jí odevzdat to, co nám už neslouží. Jsme stále v temné části roku a jistá zasmušilost je na místě. Naši předkové byli více odkázáni na přírodní cykly. Dralo se peří, občas se uspořádal bál, žilo se pospolitostí, práce venku bylo málo a zásoby se tenčily. Všichni toužebně čekali na jaro. My jsme sice…

  • Cesty po krajině duše,  Vyčteno z knih

    Sebepoznání podle kurandery

    Často potkávám ženy, které procházejí složitým obdobím, kdy přišly o to, o co se doposud opíral jejich život. Taky jsem tím prošla. Pokud se totiž náš život opírá o to, co je vně nás, budeme o to připraveni. Jediný pevný bod ve vesmíru je totiž naše nitro. A dokud se neopřeme o něj, vše bude nejisté a vratké. A pak se ptám: A kdo jsi teda ty? Ty – bez muže, bez domu, bez dětí, bez práce? …. Často překvapeně mlčí, protože si takovou otázku ještě nikdy nepoložily… Udusány každodenním plahočením ztratily nadhled nad svým životem._____________________ „A co mám udělat, abych poznala sebe sama?“ „Budeš muset odpovědět na tyto otázky:?Kdo jsem??Jaký…

  • Cesty po krajině duše,  To temné v nás

    Moje odpuštění mužům

    Dlouho jsem k mužům měla nevědomou projekci. Tichou výčitku a společnou vinu. Historie vedená především muži je plná válek, zabíjení, zneužívání víry, násilí, znásilňování, upalování. Ani dnes, když se dívám na zprávy, není to o moc jiné. Ať už se na tom muži jen podílí nebo tomu nedokáží zabránit. Muži se násilných trestných činů dopouštějí v celosvětovém měřítku velmi zhruba řečeno čtyřikrát častěji než ženy. Každý muž někde hluboko v mém nevědomí dostal nálepku ještě dřív, než jsem ho doopravdy poznala. Součástí mnoha pracovních i osobních vztahů s muži bylo podceňování, pohrdání, dělání věcí za muže, protože to neumí nebo já to umím líp. První část pracovního života jsem spolupracovala především s muži. A…