• Cesty po krajině duše,  Krize jako dar

    Kde nic nezbylo, můžeme začít tvořit

    Seděla jsem dnes v podvečer na zahradě, popíjela zbytek portského a upírala zrak na téměř pustou plochu. Přes zimu jsem vykácela nějaké křoví i stromky, listí spálil mráz, tráva byla pod sněhem a zahrada byla jak čistý bílý papír. Možnosti, které se otvírají ve chvíli, kdy tu skoro nic není, jsou nesrovnatelné s tím, než když zahrada začne zase ožívat a zarůstat vegetací. Moje zahradnické a budovatelské fantazie jsou na vrcholu právě v době, kdy nic není vidět. Tím se vracím ke svému základnímu tématu – KRIZE JAKO DAR. Když jsme o všechno připraveni nebo sami spálíme mosty, otevírá se před námi právě ten úžasný prázdný prostor, kam můžeme dát…

  • Tělo jako chrám

    Proč vzít tělo do terapie duše?

    Odseděla jsem si dlouhé hodiny na terapiích, zaměstnávala jsem mysl, analyzovala, třídila, pojmenovávala. Ale teprve když přišlo na dotek a zapojila jsem tělo, nastalo skutečné léčení. Byl to prožitek. Proč tedy brát tělo do terapie? Protože nás provází celým životem.Mysl nám může spoustu věcí nalhávat, ale TĚLO NELŽE. Jeho stav, citlivost, tvar a zdraví, vypovídají pravdivě o tom, jak žijeme. Pamatuje si vše – od porodu, přes dětská traumata až po životní styl.Ukládá se v něm všechno napětí, které zažíváme.Jsou v něm uzavřené všechny nevyplakané slzy, nepropuštěné bolesti a obdržené rány.Bolí, když mu ubližujeme. Dává nám signály, když blbě žijeme.Proudí v něm naše životní energie. Nebo taky neproudí.Tělo se dotýkalo…

  • Tělo jako chrám

    Masáž pánevního dna

    aneb vaginání mapování nebo léčení jóni To všechno jsou jiné názvy pro podobnou techniku. Ženské pánevní dno už naštěstí není tak tabuizované téma a čím dál tím víc se objevují různé články, cvičení, kurzy nebo terapie. Svalová struktura pánevního dna je velmi složitá (má tři vrstvy svalů různých funkcí) a většina žen ji má v určité disharmonii, tedy buď příliš uvolněné nebo příliš napjaté. Cvičením lze svaly posilovat, ale uvolnit cvičením hluboké vnitřní svaly je téměř nemožné. Harmonie znamená vlastně jejich pružnost. Většinou nemáme problém jít na masáž, pokud nás bolí za krkem, ale pokud cítíme napětí v pánvi, je to stále pro mnoho žen tabu. Tak jako jinde v…

  • Tělo jako chrám

    Co se děje při biodynamické masáži?

    Dlouho mi vrtalo hlavou, jak se asi tak neodžité emoce můžou ukládat v těle. Připadalo mi to jako ezoterický blábol. Když jsem tělu vrátila pozornost a citlivost, začaly se mi emoce při cvičeních nebo doteku uvolňovat a úřadovat. Takže to nešlo popřít. Ale ještě pár let jsem si počkala na vysvětlení, které přijalo i racio a přišlo od lékařky, která vede kurz biodynamických masáží (skvělá MuDr. Dana Skálová). Jedná se o tzv. neukončený vazomotorický cyklus. Nejnázorněji je to vidět na příkladu: Když pračlověk potkal medvěda, vyplavil se mu adrenalin, který ho připravil na boj nebo útěk. Což následně, hnán mědvědem, musel taky využít. Tím se adrenalin taky vybil. (Tomu prvnímu impulzu…

  • Cesty po krajině duše,  To temné v nás

    Jak se vyrovnat s bolestí

    Jak se vyrovnat s psychickou bolestí je jedna z největších životních lekcí. Bolest do našich životů vždycky přichází nevítána. Je občasným, leč nevyhnutelným návštěvníkem našich životů. Necítí ji snad jen psychopati. Nikdo ji nechce a všichni se ji snaží zahnat, necítit a vyhnout se jí. To však není řešení. Jen se schová, zůstává v nás a škodí na nevědomé úrovni. To, že si ji nedovolíme prožít, způsobí jen to, že se v těle uloží jako vřed. Když to děláme opakovaně, stáváme se necitlivými nejen na bolest, ale i na vše ostatní. Největší bolesti se týkají největších životních ztrát. Smrtí nejbližších a rozchodů. Nejdéle trvá zármutek, kterému jsme nepohlédli do tváře.…

  • Tělo jako chrám

    Tantrická masáž jako cesta k sebepřijetí

    Všichni máme nějaký vztah ke svému tělu. Tělo je nositelem našeho života. Nic menšího. Život začíná prvním nádechem a končí posledním výdechem. Nic jiného než láska k němu nám vlastně ani nezbývá. Přesto to tak často není. V praxi, v kurzech i ve sdíleních jsem se setkala s mnoha typy nepřijetí těla. Vztahujeme se k ideálům vytvořeným reklamami a umělým světem. A trápíme se tím, kde máme oproti tomu ideálu nedostatky. Majitelé ideálních těl prý tvoří asi 4 % populace. A my všichni ostatní máme chtít vypadat stejně? Někdy i velmi krásné ženy se stále cítí být nedostatečné a NE DOST dokonalé. Muži se toho zdají být více ušetřeni, ale…

  • Cesty po krajině duše,  Peníze jsou energie

    Peníze jsou energie

    Máloco rozděluje názory lidí tolik jako peníze. Jsou dobré nebo špatné? Kolik jich je opravdu potřeba? Je dobré je hromadit? Je nutné se o ně bát? A co si nechat pojistit? Jak se k nim dostat? Co je drahé? Co už je luxus? O kolik si říct? Hádat se o ně? Co si vlastně zasloužím? A za kolik stojím? Jsou zdrojem trápení, radosti, strachu, hořkostí i potěšení. Je to neuvěřitelně silná energie, která ovládá obrovské množství našeho času, úsilí i myšlenek. Ovládá běh celého světa, politických zřízení i stav planety a nikdo se vztahu k nim nevyhne. Jejich energetický náboj je ale v zásadě neutrální a „význam“ jim dává to,…

  • To temné v nás

    Stíny mateřství

    Role matky je spojena s tolika očekáváními i předsudky jako žádná jiná. Každý má totiž nějakou matku. Velká část populace je matkami. A každý má jinou představu o tom, jak vypadá „dobrá matka“. A každý to pochopitelně ví nejlíp. Tlak kladený na každou ženu a její pojetí mateřství je tedy značný. A to jak zvenku, od ostatních, tak uvnitř jí samé. Každá se toho zhostíme jinak a po svém. Jedna stránka je to jásání, láska, čirá radost a fotky z časopisu „maminka“. Ale nevyhneme se stínům. Každá mince má dvě strany. A o té odvrácené se tolik nepíše. Už jen to, zda se matkou staneme či nikoliv. Jako by hodnota ženy…

  • Cesty po krajině duše,  To temné v nás

    Past pozitivní mysli

    Jsme zaplaveni pozitivní kulturou. Permanentním růstem (osobním i ekonomickým). Reklamami na štěstí, krásu, dokonalost a čistotu. Na tváři trvalý úsměv a na kontě jen v plusu. Na visionboardy si dáváme pozitivní afirmace. Oddáváme se všeobjímající bezpodmínečné lásce. Pozitivní má být mysl i motivace. Slunce v duši. Chceme prožívat jen to dobré. A vybírat si jen pozitivní emoce. A i když vyklouzneme z konzumu a pustíme se do světa spirituálních hledačů všech směrů, většinou najdeme jen světlo, lásku, dobro nebo anděly. Cokoliv jiného je nepopulární. Cítím v tom ale jistou faleš. Když jsem k sobě upřímná a poslouchám poctivě své vnitřní hlasy, jejich kvalita je dost různorodá. Od té doby, co…