Proč vzít tělo do terapie duše?

Odseděla jsem si dlouhé hodiny na terapiích, zaměstnávala jsem mysl, analyzovala, třídila, pojmenovávala. Ale teprve když přišlo na dotek a zapojila jsem tělo, nastalo skutečné léčení. Byl to prožitek. Proč tedy brát tělo do terapie?

Protože nás provází celým životem.
Mysl nám může spoustu věcí nalhávat, ale TĚLO NELŽE. Jeho stav, citlivost, tvar a zdraví, vypovídají pravdivě o tom, jak žijeme. Pamatuje si vše – od porodu, přes dětská traumata až po životní styl.
Ukládá se v něm všechno napětí, které zažíváme.
Jsou v něm uzavřené všechny nevyplakané slzy, nepropuštěné bolesti a obdržené rány.
Bolí, když mu ubližujeme. Dává nám signály, když blbě žijeme.
Proudí v něm naše životní energie. Nebo taky neproudí.
Tělo se dotýkalo těch, které jsme milovali nebo milujeme a je s nimi spojeno. Nebo dotyk postrádá.
Je zdrojem cítění, smyslů, vnímání energií. Nebo tu schopnost ztratilo.
Skrze tělo se můžeme dostat zpátky k sobě, pokud jsme se cestou životem odpojili.
Tělo trpí, když zůstáváme jen v hlavě a necítíme ho.
Je zdrojem potěšení a radosti. Nebo taky přestalo být.
Lůno žen – matek bylo místem početí dalšího života, tedy malého zázraku. Paměť z porodů nebo potratů si nese dodnes.
Jeho vnitřní moudrost nám může být v životě ukazatelem.

Tělo je nositelem našeho života. Nic míň.
Hlava k řešení nestačí.
TĚLO JE NÁŠ CHRÁM.