Peníze jsou energie
Máloco rozděluje názory lidí tolik jako peníze. Jsou dobré nebo špatné? Kolik jich je opravdu potřeba? Je dobré je hromadit? Je nutné se o ně bát? A co si nechat pojistit? Jak se k nim dostat? Co je drahé? Co už je luxus? O kolik si říct? Hádat se o ně? Co si vlastně zasloužím? A za kolik stojím? Jsou zdrojem trápení, radosti, strachu, hořkostí i potěšení.
Je to neuvěřitelně silná energie, která ovládá obrovské množství našeho času, úsilí i myšlenek. Ovládá běh celého světa, politických zřízení i stav planety a nikdo se vztahu k nim nevyhne.
Jejich energetický náboj je ale v zásadě neutrální a „význam“ jim dává to, jaký jim dáváme smysl. Tedy přesně ta hodnota, kterou si dáváme hned ZA NĚ. Pro někoho jsou peníze svoboda, pro někoho omezení. Pro někoho závislost, pro někoho nezávislost, pro někoho pocit bezpečí i ohrožení. Někoho trápí dluhy, někdo má nasysleno. A právě tato hodnota ZA nimi je to, co můžeme ovlivnit svým myšlením a vědomím.
„Peníze jsou zrcadlem vás samých – nešťastnými vás mohou učinit pouze vaši vnitřní démoni.“ (Magie peněz, Josef Karika)
Hodně přesvědčení o penězích dědíme z původních rodin. Zacházení našich rodičů s penězi, jejich nedostatek, nebo plýtvání, zdravé rozhodování, ne/existence rodinného rozpočtu, odpovědnost za vlastní útratu. V dospělém věku pak (v lepším případě) opravujeme všechny nesmyslné introjekty, které si s sebou v životě vlečeme. (Krásně o nich píše marketingová čarodějnice Madla Čevelová ve výše uvedeném odkazu)
Náš vztah k penězům pramení z toho, čemu věříme. A to následně ovlivňuje to, jak se s nimi cítíme, co nám přinášejí a jestli máme dostatek. Až tak je to totiž jednoduché. Když začnete sledovat lidské příběhy ve vztahu k penězům, tak zjistíte, že ta přesvědčení jsou daleko podstatnější, než schopnosti, vzdělání nebo možnosti na startu.
Je to vlastně dobrá zpráva. Protože pokud se vám nedaří, je to ve vašich rukách. Respektive v hlavách a srdcích. Tohle přeprogramování není snadné, protože abyste skutečně uvěřili ve změnu, potřebujete se o tom přesvědčovat, hledat důkazy a příběhy, měnit introjekty a změnit skutečnou hodnotu peněz ve svém životě. To chvíli trvá, ale jde to a stojí to za to. Je nutné najít a přepsat negativní emoce, myšlenky a podvědomé programy. Často k tomu vedu klienty v koučinku. Sám to člověk v sobě těžko vidí.
„Lidé mají tendenci být tak bohatými, jak jsou hluboce přesvědčeni, že by bohatými být měli.“ Peter Carroll
Můžete začít tím, že zkusíte zjistit svoji hodnotu. Zní vám to nelibě? Vaše hodnota v penězích? Zkuste to. Peníze mají jasnou nominální hodnotu, a proto se o nich musí přemýšlet v číslech. Cítíte se být za svou práci oceněni? A jaká cena by byla dostačující? Dokážete si o ni říct? Dokážete si za ní stát? Je pro všechny stejná? Umíte si představit, že byste vydělávali jinak, než prací? A to všechno čestně?
Jaký smysl dáváte svým penězům? Představa hojnosti je pro každého jiná. Je celkem častý jev, že konzumem a nákupy překrýváme duševní prázdnotu. Nijak to neodsuzuju. Každý se musí přesvědčit sám o tom, že to prostě nefunguje. Jeden z jevů krize středního věku je právě toto rozčarování. Prachy na kontě, a štěstí nikde. Pak jsou zase ti, kteří peníze odsuzují jako zlo. V tom je zase většinou skrytá hořkost z nedostatku nebo nezdaru. To řešení je zase někde uprostřed. V rovnováze a dobrém smyslu toho, jak s nimi zacházíme.
Určitě k vám nepůjde energie, kterou nemáte rádi. Peníze, tak jako každá energie, rády tečou a nerady stagnují. Jak rádi je vydáváte, tak rády se vám budou vracet. Co chcete od druhých vidět, začněte sami dělat. Smlouváte a snižujete cenu ostatním? Pak budete pravděpodobně špatně ohodnoceni. Dlužíte? Nejspíš nedostanete zaplaceno. Závidíte? Pak se vám nebude dostávat. Přejete ostatním úspěch a hojnost? Tak se na ně můžete sami těšit. Velice jednoduše přitahujete to, co vydáváte. Záleží i na tom, kým se obklopujete. Jaký vztah k penězům mají vaši blízcí? Začít to měnit musíte vy. Zvenku to samo nepřijde.
Pro mě jsou peníze v první řadě svoboda. Nikdy se mi nevedlo je hromadit, ale zato jsem si je dokázala dost užít. Hodně jsem jich nechala na cestách nebo je proměnila v zážitky. A to mě baví, protože to je to, co si s sebou vezmu i do hrobu 🙂