Jako děti se rodíme v přirozenosti své nahoty a s pocitem, že si zasloužíme bezpodmínečnou lásku a přijetí a jsme schopni bezmezně milovat. A jak rosteme, tak se to všechno nějak podivně kazí. Začnou nás formovat názory a chování lidí v našem okolí a naše představa o nás samých dostane trhliny, často velmi zásadní. Poznámkami rodičů, partnerů, kolegů sami sebe přesvědčíme o tom, [...]
Stíny jsou ty části osobnosti, které většinou nechceme vidět, ukazovat nebo cítit. Temná strana. Ale jsou naše. Je to naše nedílná součást. Pokud proti nim přestaneme bojovat a popírat je, a začneme je naopak hledat, soucitně pozorovat a snažit se je pochopit, změní se naše vnitřní nastavení. Vyhánění Ďábla opravdu nezabírá. Naopak - jak říká Sigmund Freud - „Nevyjádřené emoce neumírají. Jsou pohřbeny za živa, aby se jednou zjevily v ohavnějších podobách.“ Přijetí vlastních stínů nám tak dá energii, kterou jinak věnujeme na jejich potlačování. Nelze dát všem stínům volný průchod, ale pokud jim věnujeme vědomí, zeslábnou a stanou se ovladatelnými. Začátek cesty je stát se jejich pozorovatelem. Co všechno tedy patří do stínů?
Smutek občas přijde jako vlna. Většina životních vln mě teď omývá jako šťastný silný solitér. Pravda, trochu odřenej, zvrásněnej a pobitej, přiměřeně věku a životnímu stylu, kde se pořád něco dělo… Jako skála v bouřlivém přílivu. Sytím se svobodou, hltám doušky každého dne a prostě mě tu baví být se všemi okolnostmi. A pak přijde ta devátá vlna, která mě [...]
Já vím, zní to divně. Ve chvíli, kdy se v krizi nacházíme, tak za ni rozhodně nijak vděční nejsme, chceme, aby to bylo co nejdřív za námi. Bolí to. Panikaříme, ztrácíme nadhled. Často to bolí i fyzicky. Úzkost nám stahuje hrudník, puká nám srdce, je nám na zvracení, pláčeme…. Pojďme se na to podívat optikou řeckého dramatu. Krize je v původním [...]
