Stíny mateřství
Role matky je spojena s tolika očekáváními i předsudky jako žádná jiná. Každý má totiž nějakou matku. Velká část populace je matkami. A každý má jinou představu o tom, jak vypadá „dobrá matka“. A každý to pochopitelně ví nejlíp. Tlak kladený na každou ženu a její pojetí mateřství je tedy značný. A to jak zvenku, od ostatních, tak uvnitř jí samé. Každá se toho zhostíme jinak a po svém. Jedna stránka je to jásání, láska, čirá radost a fotky z časopisu „maminka“. Ale nevyhneme se stínům. Každá mince má dvě strany. A o té odvrácené se tolik nepíše.
Už jen to, zda se matkou staneme či nikoliv. Jako by hodnota ženy spočívala jen v tom, zda je matkou. Když se rozhodnete nemít děti, čelíte otázkám a podivení okolí. Když se snažíte, chcete je a nejde to, čelíte shovívavosti a lítosti okolí nebo otázkám „tak už“?. A taky vnitřnímu tlaku, jestli jste „dost dobré“ ženy, když nedokážete počít. Není snadné se smířit s tím, že zůstanete bezdětné. Pokud se pak matkou nestanete včas, začnete slýchat něco o tikajících biologických hodinách, o otázkách a tlaku blízkého okolí nemluvě.
Pokud zažijete neplánovaný potrat, musíte se vyrovnat s bolestivými pocity ztráty. Pokud zažijete plánovaný potrat, pravděpodobně se budete vyrovnávat s pocity viny.
Dilemata kolem porodu štěpí společnost. V porodnici nebo doma? S partnerem? S dulou? Přirozeně nebo císařem? Ať si jakkoliv zodpovědně plánujete ten originální okamžik, většinou to stejně dopadne více nebo méně jinak. Směs bolesti, očekávání, deziluzí, hormonální koktejl, fyzické vyčerpání. Některé porody končí smrtí dítěte nebo matky, někdy se narodí dítě, které není zcela zdravé… Je to zásadní zážitek ve dvou životech.
Poporodní deprese jsou celkem běžný následek hormonálních změn, ale mnoho žen se o nich stydí mluvit, protože přece mají být šťastné. Pak následuje období fyzického i psychického vyčerpání. Nedostatek spánku provází každé mateřství a kdo nezkusil, nepochopí. Spánková deprivace je používána jako mučení nebo součást výslechových metod. Způsobuje poruchy paměti i halucinace. Zajistit v tomto režimu dítěti celodenní láskyplnou péči je statečnost a obětavost. A někdy na hranici lidských sil.
Dalšímu tlaku můžete čelit, pokud se vám narodí dítě v nestandardní rodinné situaci. Otec neznámý, matky samoživitelky, matky v příliš nízkém nebo příliš vysokém věku, LGBT komunita, sociálně NEzabezpečení. Vždycky se najde někdo, kdo vás odsoudí.
Po celou dobu výchovy dítěte jste vystaveni stovkám dilemat. Co je dobře, co je špatně, kde jsou hranice, co je zdravé a co ne, jak s očkováním, kam na školu. Strávíme desítky hodin na diskusních klubech, googlujeme informace. Každé rozhodnutí je provázeno dlouhým zvažováním, když se nepovede, je následováno výčitkami nebo pochybnostmi.
Každá matka má o dítě strach. Menší nebo větší. O zdraví, o bezpečí, o pohodlí. Strach dokáže ve svých temných fantaziích vyčarovat nepravděpodobné situace, iracionální i skutečná ohrožení a zžírat a trápit. Často to jsou děsivé představy, které ani nejsme schopné vyslovit, ale nejsme schopné jejich vytváření zastavit.
Trénink několikafázové individualizace malých jedinců odnášíme v první linii, protože jsme zkrátka nejblíž a tak se dítě vyhraňuje především směrem k nám. Ať už bojuje s nočníkem nebo s pubertou.
Mnoho výchovných zásahů je provázeno pocitem viny. Někomu ulítne ruka, někomu slovo, někomu celá výchova. Na něco nemáme už sílu, trpělivost nebo schopnosti.
Každá z položek výše uvedeného rychlého seznamu je samostatné velké a těžké téma v našich životech.
A když už z vašich dětí vyrostou dospělí jedinci a přežijete jejich odlet z hnízda, stanete se velmi pravděpodobně tématem jejich terapií v dospělém věku, kdy se budou snažit najít své chybné vzorce, nedostatek mateřské lásky a původ svých nezdarů v dětství s vámi stráveném.
Mám zkrátka pocit, že snad ani nejde být „dost dobrá“ matka. Ale lze být ta nejlepší, kterou dokážu v daný okamžik být…
Mateřství je odvaha a láska. Jen proto to všechno vydržíme. Od mužů potřebujeme pochopení a ochranu. Ne proto, že jsme slabé, ale protože jsme důležité. Nechci brát mužům jejich zásluhy v otcovství. Ale mateřství je zkrátka úplně jiná liga, protože prochází přes naše těla. V našich tělech se odehrává ten zázrak stvoření a jsme vybaveny k tomu to všechno s láskou vydržet.
Nerada bych, aby tento blog působil jako antikoncepce. Chtěla bych jen podpořit všechny ženy, aby se nebály mluvit o svých trápeních, nezavíraly se do ulit a nepředstíraly instantní štěstí. Jakmile všechny tyto pocity zakryjeme studem a budeme je jen zahánět, začnou nás trápit o to víc… Mluvit o nich, přiznat si je a najít empatii je zkrátka léčivé. Sdílením totiž zjistíte, že ve svých pocitech nejste samy. Tohle všechno lze totiž léčit jen laskavostí a pochopením. K sobě i k ostatním. A tím, že si samy sebe, svého mateřství i všeho s tím spojeného, budeme vážit.