Týden ve tmě mi dal krom odpočinku možnost odstupu od cvrkotu světa. Jste tam jen sami se sebou, nejsou tam žádné vnější podněty. Moje mysl se však jen tak nezastavila. Naopak, nezatížena komunikací ani nabídkou možností co dělat, tvořila tok myšlenek, který bylo skoro nemožné zastavit. Alespoň v prvních dnech. Bylo ale možné z toho toku občas vystoupit a podívat se, o čem vlastně přemýšlím.
Viděla jsem svou minulost jako příběh. A jaké role v něm kdo hrál. Vystoupily osoby i s jejich významem pro můj život. Co mě kdo naučil, co mi kdo dal i vzal. Prožila jsem vděčnost, pochopení i odpuštění.
A taky to, že já nejsem ten příběh.
Viděla jsem role, do kterých vstupuji. Jako matka, milenka, tvůrce, manažerka, masérka, kamarádka… S potěšením jsem zkonstatovala, že už vstupuji jen do rolí, které mě těší a dávají smysl.
A taky to, že do rolí vstupuji, ale nejsem jimi.
Viděla jsem přehlídku svých vnitřních hlasů. Vypravěče, tvůrce, vizionáře, analytika… Sledovala jsem, kdy a jak který z nich mluví.. A s potěšením zhlédla, že žádný z mých vnitřních hlasů mě nepodráží.
A taky že JÁ nejsem ani jeden z těchto hlasů.
Věnovala jsem se svému tělu, svým pocitům a nechávala sebou projít vlny emocí. Dávala jsem si péči i dotek. Skrze tělo žiju tady a teď, vnímám skrze něj svět, pamatuju si.
A taky vím, že JÁ nejsem své tělo.
Tak kdo tedy jsem? Jsem ta, kdo to všechno pozoruje. Vědomí odstoupené od příběhu, od rolí, vnitřních hlasů i od těla, přesto vším proplouvám, vnímám a zakouším. A zase se vracím na místo, odkud pozoruji sebe sama a kde se učím.
Chcete mi nechat vzkaz, něco mi napsat nebo se rovnou objednat?
Prohlédla jsem si svůj blog a zjistila jsem, že je hlavně o těžkých chvílích. Píšu ho „cestou životem“, jak mi to přijde na jazyk a mysl. Poslední roky se hodně podobaly jakémusi zápasu o osvobození, hledání pravdy a svého pravého já, léčení zranění a hledání odpovědí na věčné otázky… Máloco se však zatím dotýkalo lásky. Teď mám chuť psát O [...]
„… díky, že jsi…“ … přistávalo mi v několika variantách ve vánočních nebo novoročních přáních. Za to cítím ohromnou vděčnost. Cesta k přijetí opravdovosti této věty byla ale bolestná. Vrátilo mě to ve vzpomínkách o několik let zpátky. Do jednoho z prvních tantrických výcviků, k uctívání shivy a shakti. Cvičení bylo prosté: sedět a přijímat pohledem vyjádřenou úctu od příchozích [...]
Jak se vyrovnat s psychickou bolestí je jedna z největších životních lekcí. Bolest do našich životů vždycky přichází nevítána. Je občasným, leč nevyhnutelným návštěvníkem našich životů. Necítí ji snad jen psychopati. Nikdo ji nechce a všichni se ji snaží zahnat, necítit a vyhnout se jí. To však není řešení. Jen se schová, zůstává v nás a škodí na nevědomé úrovni. [...]
Máloco rozděluje názory lidí tolik jako peníze. Jsou dobré nebo špatné? Kolik jich je opravdu potřeba? Je dobré je hromadit? Je nutné se o ně bát? A co si nechat pojistit? Jak se k nim dostat? Co je drahé? Co už je luxus? O kolik si říct? Hádat se o ně? Co si vlastně zasloužím? A za kolik stojím? Jsou [...]
