Každý z nás má svá temná místa v duši. A kdo tvrdí že ne, jen je před nimi slepý. Teď, v době celospolečenské krize, frustrace a tlaku na různá citlivá místa v naší duši vše lépe krystalizuje a je to lépe vidět. Ozývají se naši DÉMONI a jejich TEMNÉ HLASY v naší hlavě… A teď se přestaňte rozhlížet kolem sebe, kritizovat a ukazovat. [...]
Jak se vyrovnat s psychickou bolestí je jedna z největších životních lekcí. Bolest do našich životů vždycky přichází nevítána. Je občasným, leč nevyhnutelným návštěvníkem našich životů. Necítí ji snad jen psychopati. Nikdo ji nechce a všichni se ji snaží zahnat, necítit a vyhnout se jí. To však není řešení. Jen se schová, zůstává v nás a škodí na nevědomé úrovni. [...]
Role matky je spojena s tolika očekáváními i předsudky jako žádná jiná. Každý má totiž nějakou matku. Velká část populace je matkami. A každý má jinou představu o tom, jak vypadá „dobrá matka“. A každý to pochopitelně ví nejlíp. Tlak kladený na každou ženu a její pojetí mateřství je tedy značný. A to jak zvenku, od ostatních, tak uvnitř jí samé. [...]
Jsme zaplaveni pozitivní kulturou. Permanentním růstem (osobním i ekonomickým). Reklamami na štěstí, krásu, dokonalost a čistotu. Na tváři trvalý úsměv a na kontě jen v plusu. Na visionboardy si dáváme pozitivní afirmace. Oddáváme se všeobjímající bezpodmínečné lásce. Pozitivní má být mysl i motivace. Slunce v duši. Chceme prožívat jen to dobré. A vybírat si jen pozitivní emoce. A i když [...]
Jsou tři možné pozice, jak se dívat na události v našem životě z pohledu „Kdo za to může“. Velmi úzce to souvisí s našimi osobními hranicemi. Oběť je ten, kdo si myslí, že za všechny špatné události v jeho životě můžou „ti druzí“. Dává vinu okolí. Manžel/ka či partner/ka můžou za blbou náladu doma, mizerný sex i špatně vychované děti, [...]
Jako děti se rodíme v přirozenosti své nahoty a s pocitem, že si zasloužíme bezpodmínečnou lásku a přijetí a jsme schopni bezmezně milovat. A jak rosteme, tak se to všechno nějak podivně kazí. Začnou nás formovat názory a chování lidí v našem okolí a naše představa o nás samých dostane trhliny, často velmi zásadní. Poznámkami rodičů, partnerů, kolegů sami sebe přesvědčíme o tom, [...]
Stíny jsou ty části osobnosti, které většinou nechceme vidět, ukazovat nebo cítit. Temná strana. Ale jsou naše. Je to naše nedílná součást. Pokud proti nim přestaneme bojovat a popírat je, a začneme je naopak hledat, soucitně pozorovat a snažit se je pochopit, změní se naše vnitřní nastavení. Vyhánění Ďábla opravdu nezabírá. Naopak - jak říká Sigmund Freud - „Nevyjádřené emoce neumírají. Jsou pohřbeny za živa, aby se jednou zjevily v ohavnějších podobách.“ Přijetí vlastních stínů nám tak dá energii, kterou jinak věnujeme na jejich potlačování. Nelze dát všem stínům volný průchod, ale pokud jim věnujeme vědomí, zeslábnou a stanou se ovladatelnými. Začátek cesty je stát se jejich pozorovatelem. Co všechno tedy patří do stínů?
Už delší čas mi se mi před očima vybavovala scéna z filmu mého dětství Nekonečný příběh, kdy malý Atreyu stojí před kouzelným zrcadlem, které mu má ukázat jeho samého. Nedalo mi to a stáhla jsem si celý film, abych spatřila geniální paralelu s tím, jak procházíme těmi nejtemnějšími údobími našich životů. Jak už to pohádky umějí… V sázce není nic menšího [...]
Smutek občas přijde jako vlna. Většina životních vln mě teď omývá jako šťastný silný solitér. Pravda, trochu odřenej, zvrásněnej a pobitej, přiměřeně věku a životnímu stylu, kde se pořád něco dělo… Jako skála v bouřlivém přílivu. Sytím se svobodou, hltám doušky každého dne a prostě mě tu baví být se všemi okolnostmi. A pak přijde ta devátá vlna, která mě [...]
