V moři otazníků. V chaosu. A taky jako kapka v moři.
Tak se cítím poslední dny.

Situaci, která by byla tak plná paradoxů, snad nepamatuju:

?Na jedné straně cítím, že CELÁ SITUACE S PANDEMIÍ je především mediální bublina. Ta tvoří ten strach a demagogii. Ale vir existuje. A dost možná za jeho šířením nestojí jen netopýři.

?ZASTAVENÁ EKONOMIKA přivodí finanční potíže a krachy firmám, rodinám i jednotlivcům po celém světě v rozsahu, který jsme ještě nezažili. Z toho plynoucí další potíže, deprese, propady. Možná to i někdo dělá schválně anebo přinejmenším využívá situace. Ale není to pro nás nakonec dobře? Zastavit ty přehřáté stroje, naši zběsilou mysl a životní tempo. Dokázali bychom zpomalit a přeměnit náš svět i bez zásahu nějaké vyšší moci? S ekonomikou odpočívá i Země, vzduch a vody. Zaslouženě.

? Jsem DEZORIENTOVANÁ V HROMADĚ INFORMACÍ. Mají pravdu mainstreamová media? Nebo konspirace? Už se nedá věřit ani statistikám, protože každá se počítá jinak a zachází se s nimi emotivně. Většina informací je pro mě reálně nedoložitelných a pravda je pro běžného člověka nedohledatelná. To moře je nepřehledné. Těžko už rozeznávám, co je pravda a co názor.

? S čím se těžko smiřuju je taky něco jako naše „NÁRODNÍ KARMA“. Opravdu si zasloužíme, aby naši zem v takto složité situaci vedla parta psychopatických a paranoidních jedinců bez vize, nadhledu a moudrosti? Kteří tunelují doslova pod rouškou pandemie? A ještě jim rostou preference? I když – není to zase jen vymyšlený průzkum? A ano, podporuju i to, aby byli více ocenění lékaři, učitelé, abychom měli potravinovou soběstačnost – ale proč se mi otevírá kudla v kapse, když to vyslovuje ten největší lump, co nám kdy vládl? Přesto – ta přehlídka úžasných lidí, kteří opravdu pomáhají, šijí roušky, firem, které přišly s vynálezy i pomocí, vědců, laboratoří, lidí, kteří nezištně pomáhají sousedům… I to jsme MY.

Když se napojím na energii společnosti i Země, cítím velký chaos. A za sebe taky velkou bezmoc. Skoro na nic z toho nemám vliv. Tedy – SKORO. Připadám si opravdu jako KAPKA V MOŘI. Ale nějakou energii mám a jestli ji mám nějak použít, tak ji chci přiložit na tu misku vah, kde leží svět, kde bych chtěla v budoucnosti žít.

A co chci tvořit?

Svět, kde bude MÉNĚ STRESU. UDRŽITELNÁ EKONOMIKA založená na UDRŽITELNÝCH ZDROJÍCH ENERGIE. RESPEKT mezi lidmi i k PŘÍRODĚ a KRAJINĚ. Více VĚDOMÍ.

A jak to, kapka v moři jako já, může začít dělat? Tak třeba:

? Ekonomicky nákupem i službou podporovat ty, které znám, jsou mi blízko a jejich smýšlení o světě je podobné, jako moje. Zmenšit svou spotřebu. Kupovat lokální věci.
? Šířit kolem sebe laskavost, dobrou náladu a pokusit se nakazit další. Tohle je totiž moc prima nákaza. Ale taky si nenechat brát energii těmi, kteří kolem sebe kopou, křičí a šíří strach.
? Nespoléhat se na to, že za mě někdo něco vyřeší nebo vytvoří a začít to dělat. „Kdo chce změnit svět, musí změnit nejdřív sebe“ Mark Twain (a pak to řeklo i soustu dalších).
? Pomáhat svítit na všechny lumpárny, aby i ti, kteří dosud věří, že je ochrání nějaký vůdce, pomalu začali brát do rukou odpovědnost sami za sebe a za svůj svět. A třeba příští volby dopadnou jinak…
?Dávat energii do rozšíření vědomí svého i druhých.

Na kterou misku vah chcete přidat svou energii VY? A máte inspiraci, co proto můžeme dělat? Podělte se….

Třeba těch kapek v moři nakonec bude víc, bude z nich proud a svět se pohne k něčemu smysluplnějšímu. ?

Podobné články

  • Tři stupně lásky a svatý grál

    Prohlédla jsem si svůj blog a zjistila jsem, že je hlavně o těžkých chvílích. Píšu ho „cestou životem“, jak mi to přijde na jazyk a mysl. Poslední roky se hodně podobaly jakémusi zápasu o osvobození, hledání pravdy a svého pravého já, léčení zranění a hledání odpovědí na věčné otázky… Máloco se však zatím dotýkalo lásky. Teď mám chuť psát O [...]

  • Den, kdy jsem zlomila karmu

    „… díky, že jsi…“ … přistávalo mi v několika variantách ve vánočních nebo novoročních přáních. Za to cítím ohromnou vděčnost. Cesta k přijetí opravdovosti této věty byla ale bolestná. Vrátilo mě to ve vzpomínkách o několik let zpátky. Do jednoho z prvních tantrických výcviků, k uctívání shivy a shakti. Cvičení bylo prosté: sedět a přijímat pohledem vyjádřenou úctu od příchozích [...]

  • Zápisky ze tmy – Kdo jsem JÁ?

    Týden ve tmě mi dal krom odpočinku možnost odstupu od cvrkotu světa. Jste tam jen sami se sebou, nejsou tam žádné vnější podněty. Moje mysl se však jen tak nezastavila. Naopak, nezatížena komunikací ani nabídkou možností co dělat, tvořila tok myšlenek, který bylo skoro nemožné zastavit. Alespoň v prvních dnech. Bylo ale možné z toho toku občas vystoupit a podívat [...]

  • Kde nic nezbylo, můžeme začít tvořit

    Seděla jsem dnes v podvečer na zahradě, popíjela zbytek portského a upírala zrak na téměř pustou plochu. Přes zimu jsem vykácela nějaké křoví i stromky, listí spálil mráz, tráva byla pod sněhem a zahrada byla jak čistý bílý papír. Možnosti, které se otvírají ve chvíli, kdy tu skoro nic není, jsou nesrovnatelné s tím, než když zahrada začne zase ožívat [...]