Síla zranitelnosti

Brene Brown je americká socioložka, která věnovala 12 let průkopnickému výzkumu zranitenosti a studu. Její knížku jsem si koupila proto, že mi bylo opravdu záhadou, proč bych měla chtít být zranitelná. Přistupovala jsem k tomu jako k odborné literatuře. Je to vědkyně a zveřejňuje výsledky výzkumu.

O to víc mě dostalo, když mi u čtení této odborné literatury několikrát vytryskly slzy, což se mi stane vždycky, když „dostanu přímý zásah na komoru“. Tedy sáhnu si pro nějakou hlubokou pravdu. Data, na kterých založila svůj výzkum jsou totiž hluboké lidské příběhy a vnitřní zápasy. Po nějakou dobu se mi pak tato knížka stala biblí a vděčím jí za to, že jsem dokázala vystoupit ze své komfortní zóny, jít s kůží na trh a opustit perfekcionismus. A proč taky jsem si zase otevřela srdce, i když vím jak bolí zranění. Velmi zásadně tak ovlivnila moje další životní směřování i to, že jsem se neukryla do ulity.

„Zranitelnost není slabost. Nejistota, riziko a emocionální nechráněnost, na něž denně narážíme, nejsou totiž volitelné. Naše jediná volba se týká toho, jak aktivně se k životu postavíme. Naše ochota přijmout něco za vlastní a jít se svou kůží na trh určuje hloubku naší odvahy a jasnost našeho záměru. Na druhou stranu to, nakolik sami sebe před zranitelností chráníme, je měřítkem našeho strachu a ztráty spojení s druhými.

Když celý život čekáme jen na to, až budeme dokonalí nebo neprůstřelní, abychom pak mohli vstoupit do arény, v konečném důsledku obětujeme vztahy a příležitosti, které se už nemusí vrátit, mrháme drahocenným časem a obracíme se zády ke svým darům, k tomu jedinečnému, co můžeme přinést jenom my.“ „Musíme si troufnout vyjít na scénu a dát se vidět. To je zranitelnost. To je velkolepá odvaha.„

Zranitelnost je totiž jádrem všech našich emocí a pocitů. Dobrých i špatných. Naše společenská ulita vzniká tím, že se snažíme uchránit před těmi špatnými (stud, strach, smutek), ale tím uzavřením si odpíráme všechny. Nedostane se tak k nám pak ani láska, ocenění, radost, sounáležitost nebo empatie. Jedině vystavením se nejistotě můžeme znovu ožít. „Probudit se každý den a milovat někoho, kdo naši lásku může nebo nemusí opětovat, jehož bezpečí nemůžeme zajistit, kdo v našem životě může zůstat nebo také může bez varování odejít, kdo může být až do smrti věrný nebo nás může zítra zradit – to je zranitelnost. Láska je nejistá.“

Přijetí zranitelnosti tak vnímám i jako jeden ze základních kamenů naší autenticity. Jak v osobním životě tak v podnikání. Dát se vidět ve své originalitě. Žít svou opravdovost. Vymanit se z toho „co si o mně kdo pomyslí“.

Ta zbroj, kterou maskujeme svou zranitelnost je opravdu různorodá. Jádrem zranitelnosti je pocit, že nejsme dost dobří a stud. A obranou je třeba perfekcionismus (to je převlečený strach ze selhání) nebo otupování emocí (permanentní zaneprázdněností, alkoholem, drogami), cynismus, pasivita, odstup.

Dalším překvapením bylo potom zjištění, které mi přicházelo až postupně s další prací s tělem. Tedy jak tento krunýř přenášíme do našich fyzických struktur. Postojem těla, svalovými spasmy, tukovými polštáři. A to, jak zpětně funguje dotek a rozpouštění našich zabudovaných zranění masáží.