POLYVAGÁLNÍ TEORIE – co vše ovlivňuje bloudivý nerv?

Polyvagální teorie, kterou vyvinul Stephen W. Porges, popisuje, jak náš nervový systém – zejména bloudivý nerv (nervus vagus) – reaguje na stres, bezpečí a sociální kontakt.

Na základě toho mozek automaticky upravuje dech, srdeční rytmus, trávení a další funkce. Také ovlivňuje zda pociťujeme klid, napětí nebo ohrožení.

Děje se tak BEZ zapojení myslících částí mozku. Nemáme tedy na výběr, děje se tak automaticky.

Podle této teorie máme tři základní stavy nervového systému:

  • Ventrální vagální stav – pocit bezpečí, otevřenost, schopnost navazovat vztahy, možnost růstu a kreativity – bývá značen jako ZELENÁ ZÓNA a charakterizován větou  „Můžu a nemusím“ 
  • Sympatickou aktivaci – mobilizace, aktivace záchrany, boj nebo útěk, ohrožení, stres – bývá značen jako ČERVENÁ ZÓNA a je charakterizován větou „Musím“. Nemohu zpomalit ani si dát pauzu. 
  • Dorzální vagální stav – znehybnění, zamrznutí, vypnutí se, bezmoc, beznaděj – bývá značen jako MODRÁ ZÓNA a je charakterizován větou „Nemůžu“. 

Tyto stavy nejsou jen psychologické, ale přímo fyziologické – ovlivňují srdeční rytmus, dech, svalové napětí i naše vnímání světa.

Bohužel fungujeme většinu dne velmi často v červené zóně.

Korporátní prostředí je velmi často založeno na tlaku a udržování zaměstnanců v takové míře stresu, aby podávali maximální výkon. Jsme oceňováni za to, co vydržíme, stres je vlastně moderní způsob života. Je považován za běžný, hodný ocenění.

Jak funguje kumulování stresu na fyzické úrovni?

Často je stres chronický a začíná třeba příchodem do práce, pro někoho příchodem domů, setkáním s nějakou osobou. Tělo začne vyplavovat hormony stresu – především adrenalin, noradrenalin, kortizol. V těle se kumulují hormony, které vyžadují akci (útěk nebo útok). Lovec v lese při setkání se šelmou neměl jinou šanci, než bojovat nebo utéct. Moderní „lovec“ v kanceláři bohužel jen sedí a pokouší se to vydržet. Aktivace svalů tak neproběhne a svaly tuhnou. Tím shromažďují stres, bolí, jsou čím dál méně pohyblivé.
Bohužel tento pocit ohrožení často začíná už v dětství, pokud jsme vyrůstali v rodině, kde nebylo bezpečí. Ať už emocionální nebo fyzické.

Bloudivý nerv několikrát za sekundu monitoruje, zda se nacházíme v bezpečí. Pokud to tak není, tedy pokud vyhodnotí, že jsme v ohrožení, začne vyhledávat primárně ZDROJE OHROŽENÍ. Tím vlastně začne potvrzovat situaci a není tak snadné ze stresu vystoupit.

Bloudivý nerv si tak vlastně zvykne, že je v nebezpečí.

Přepnout se tedy zpátky do pocitu bezpečí, tedy do ZELENÉ ZÓNY, vyžaduje určitou dovednost.

Jak lze v masáži pracovat s bloudivým nervem?

Bloudivý nerv reaguje na dotek. Jedná se především o velice citlivá místa na krku a šíji. Tlakem na jeho dráhu se pomalu začíná uvolňovat.

Subjektivně se jedná často o velice specifické reakce jako brnění, pocit rozpouštění tepla, energetické reakce, pulzující nebo statická bolest.

Stažení je časté i v oblasti břicha a vnitřních orgánů, kde se často projevuje ztuhlost. Masáží se břicho pomalu rozvolňuje a znovu prokrvuje.

Zároveň jste zváni k hlubokému dechu s prodlouženým výdechem. Tím se aktivuje parasympaticus, který přináší regeneraci, uvolnění a prokrvení vnitřních orgánů a vrací tak tělo zpátky do rovnováhy.

Ze setkání si odnesete i praktické nácviky, jak s „bloudivákem“ pracovat sami ve všedních dnech.

Dotek po dráze bloudivého nervu na citlivých částech krku často vystřeluje impulzy do dalších částí těla nebo uvolňuje peristaltiku. Můžete slyšet hlasité škrundání. Obnovuje se energie a zásobování vnitřních orgánů.

Chronické stažení krku šíje (a tím špatné prokrvení hlavy) je jedním z příčin migrény.